Jakub Podrazil: Musíme se v tréninku víc zmáčknout!

Dvojka bez kormidelníka Lukáš Helešic – Jakub Podrazil patří k zásadním oporám reprezentace v nepárových disciplínách. Na loňské olympiádě v Riu zvítězili ve finále B. Letos na šampionátu nepochybně míříli myšlenkami do velkého finále, ale ani osmé místo není k zahození. Potvrdili příslušnost k širší světové špičce, byť od trenéra Milana Dolečka dostali pořádně vynadáno, jak prozrazuje v následujících řádcích Jakub Podrazil.

Jak velký byl z tvého pohledu rozdíl v kvalitě startovního pole mistrovství světa na Floridě ve srovnání s loňskou olympijskou regatou? 

Někteří soupeři ubyli, například ti nejlepší - Bond s Murrayem z Nového Zélandu. Přibyli však jiní. Třeba chorvatští bratři Sinkovičové, kteří chtěli po zlatých medailích na dvojskifu ukázat, že jsou nejlepší i na nepárové dvojce. Všichni z dvojek si samozřejmě přáli, aby se jim to nepodařilo. Když jsme na tribuně sledovali finále A, každý fandil Italům, kteří nakonec ve finiši nedopustili, aby je porazili skifaři. Přece jenom jsme na dvojkách ustálená parta a teď se nám do toho zamíchají „vetřelci“ (směje se). Letos na Floridu přijelo míň posádek než třeba na mistrovství světa 2015 ve Francii, kde startovalo snad třicet dvojek. Některé z nich byly ale opravdu pomalé. Tentokrát se do dvojek nepřihlásila ani jedna posádka, která by neměla kvalitu. Přesto jsme očekávali lepší výsledek než osmé místo. Myslím si však, že náš výsledek úplně špatný není. Chtěli jsme do finále A - samozřejmě. Nepovedly se nám první závody, až jsme z toho byli zoufalí. Od trenéra Milana Dolečka jsme dostali vynadáno. Finále B už pak vypadalo líp. 

Ve čtvrfinále jste ovšem předvedli parádní postupový finiš.

Závěr byl dobrej, ale patnáct set metrů jsme se trápili.

V čem vidíš příčinu? Trénujete velmi podobně - vlastně stejně jako Ondřej Synek. Jemu forma vyšla skvěle.

Myslím si, že problém je v hlavě. Natrénovano máme. Luky je ještě mladej a vlastně jsme oba pořád relativně mladý. Myslím si, že výkonnostně máme určitě na víc. Přes zimu na tom potřebujeme zapracovat. Fyzická příprava je v pořádku. Osobně můžu za sebe říct, že formu mám jako nikdy dřív. Potřebujeme však zlepšit psychickou stránku výkonu. Abychom se nelekli, když nám v dráze ujedou o půl lodě. Nesmíme se z toho složit. 

Co se dá v tomto směru konkrétně dělat?

Myslím si, že základem je kvalitní trénink. Když trénujeme na Ondru, nesmíme se spokojit s tím, že mu ujedeme o půl lodě, ale jezdit tréninky víc na hraně. Dvojka je rychlejší než skif a on se opravdu kousne – každý trénink jede až na dno. Tím se zlepšuje.

Kdo se ti nejvíc líbil z finále A na mistrovství světa a jak vidíš budoucnost Chorvatů? Vrátí se zpátky na dvojskif, nebo znovu „pozlobí“ na dvojce?

Finiš Italů byl famózní, ten se musel líbit každému. Ostatně prakticky všechny italské posádky veslovaly skvěle. Neznám plány Chorvatů, ale tipnul bych si, že zůstanou, dokud mistrovství světa na dvojce nevyhrají. A sezonu od sezony budou rychlejší. Dvojka je náročná na sveslování, musí se jezdit. V konci finále už bylo vidět, jak tuhnou, protože to nemají sjetý.

Některé posádky jezdili na šampionátu neuvěřitelnou frekvencí od startu až do cíle. Jak se ti zamlouvá takové pojetí?

Záleží na nastavení lodi. Petr Blecha měřil v Luzernu skify a změřil třeba i skifaře Mansona, který tak překvapil na začátku sezony. Jezdí hodně lehké páky a vyložení. Je to jako na kole – Froome taky kmihá velmi lehký převod. Někdo vedle něho ale jede stejně rychle nižší frekvencí. Záleží na tom, co komu víc sedí. Jde o nastavení lodě. Někomu vyhovuje celou dráhu šlág 42 – 43, což osobně nechápu. Mně sedí nižší a silovější tažené tempo. Rumuni jeli na osmě celou dobu 44, což bych nevydržel (směje se). 

Připadá v úvahu, že byste s Lukášem přešli do větší disciplíny?

Nejsou lidi. Pokud se najde dvojka, která k nám bude do 5ti vteřin, nebráním se jezdit ve čtyřce. Kontrolky jsme však vyhráli o 15 vteřin. Milan Doleček chce, abychom pod jeho vedením pokračovali na dvojce. Víme, na čem musíme zapracovat. Až přijde ústřední trenér Simon Cox s nějakou posádkou, která se nám výkonnostně přiblíží, tak „oukej“ - můžeme něco vyzkoušet. Než se však čtyřka „zťukne“, chvíli to trvá. V Česku panuje nešvar, že se složí posádka a po sezoně se zase hned rozpustí. O tom, že se vyplatí jezdit delší dobu společně, dokládá třeba příklad čtyřky Neffe, Horvát, Bruncvík, Gruber, kteří spolu jezdili asi pět let a nakonec byli čtvrtí, pátí na olympiádě a čtvrtí na mistrovství světa. Myslím si, že takhle to funguje. Nebo Síňa s Dolcem taky veslovali  společně na dvojskifu dlouho. Dalším příkladem je párovka z olympiády 2004. Když jsme jezdili posádku Mates Klang, Honza Pilc, mladej Dolec a já, veslovali jsme spolu čtyři roky a bylo to sezonu od sezony lepší. Nakonec jsme se dostali do finále A na mistrovství světa, ale pak nás zase rozpustili (hořký úsměv).

Nastává čas zimní přípravy. Někdo pořád jen vesluje, ale třeba Ondra Synek se netají tím, že si na skif sedne znovu až v polovině března. Má rád pestřejší přípravu. Co vyhovuje tobě? Mimochodem, třeba Hamish Bond sice letos závodně nevesloval, ale intezívně se věnoval silniční cyklistice. Získal bronzovou medaili na mistrovství Nového Zélandu v časovce a pak také na šampionátu Oceánie! Na mistrovství světa v Norsku dojel na 39. místě a porazil mnoho špičkových profesionálů – například Jarlinsona Pantana, Lukase Pöstlbergera a Macieje Bodnara.

Veslovat začneme dřív než Sýňa, ale jinak mám taky rád pestřejší tréninky. S Ondrou se naháníme  na horském kole, ale když to pustí z kopce, nemáme šanci (směje se). Má přece jenom větší průpravu. Víc než na kolo mě to však táhne k běhům po horách. Jsou to závody na několik hodin. Mezi běžci jsem se stovkou kilogramů zdaleka nejtěžší a musím říct, že mě baví, když jim utíkám do kopce (usmívá se). Trenér Milan Doleček měl nejdřív trochu obavy, abych se nezranil. Přece jenom se běhá v hodně členitém terénu, ale dávám si bacha. Přípravu to zpestří a v lese si skvěle vyčistíte hlavu. Běhám i se svým psem. Dřív jsem měl ohaře, teď stafordshirského bulteriéra.

Od loňska se u nás razí příprava na skifech podle logiky, že každý veslař by měl umět jezdit na skifu. Jak se ti tento trend zamlouvá?

Mně osobně to nevadí. Na skifu jezdím odmalička, na jednom vesle až poslední čtyři roky. Luky to má horší. V životě na skifu nejezdil (směje se). Na počátku přípravy – v listopadu si myslím, že skif může být přínosem. Nepárový veslař se srovná a na skifu se trochu zocelí. V rozjezdu závodní sezony bych to už jako přínos neviděl. V té době je třeba jezdit disciplíny, na kterých chceme závodit.