Jan Lapáček: Lukáš je plnokrevník, musím ho krotit!

19.8.2015

Jan Lapáček, Lukáš HelešicJan Lapáček, Lukáš Helešic
Jan Lapáček, Lukáš Helešic
Při soustředění na Slapech (Foto František Piškule)Při soustředění na Slapech (Foto František Piškule)
Při soustředění na Slapech (Foto František Piškule)
Účastník Brandejského desetiboje (Foto Zdeněk Paroulek)Účastník Brandejského desetiboje (Foto Zdeněk Paroulek)
Účastník Brandejského desetiboje (Foto Zdeněk Paroulek)

Na čtyřce bez kormidelníka obsadil páté místo na olympiádě v Pekingu. Po neúspěchu při dokvalifikaci na olympiádu do Londýna skončil s veslováním. Ale všeho do času! Před pár dny byl Jan Lapáček povolán do reprezentační dvojky s cílem bojovat o olympijské Rio.

Vizitka Jana Lapáčka

Kdy vůbec vznikla tvá přezdívka Pačes?

V šestnácti na ubytovně, kdy jsem si jednou výjimečně nechal narůst trochu delší vlasy. Mně rostou pořád nahoru, lehnou si až ve chvíli, kdy mají snad čtyři centimetry. Myslím si, že konkrétně Dušan Hynčica tenkrát prohlásil: „Ty jsi hroznej Pačes!“ A od té doby mi to zůstalo.

Byl jsi známý pod příjmením Gruber. Proč došlo ke změně?

Oženil jsem se :-) Hlavní důvod byl ale ten, že tchán má dvě dcery a příjmení Lapáček by u nich zaniklo. Přitom se jedná o prastarý šlechtický rod z tvrze Rzavá. Příbuzným byl třeba i malíř Jan Zrzavý. A u Lapáčků by nebyl pokračovatel. Tak jsem to musel vzít na sebe!

Jaký nejsilnější zážitek sis vůbec přivezl z olympijského Pekingu?

Nejsilnějším zážitkem bylo určitě semifinále. To byl asi pro všechny čtyři, kteří jsme seděli v posádce, nejlepší závod v kariéře (Karel Neffe, Milan Bruncvík, Jan Gruber, Michal Horváth, trenér Petr Blecha – pozn. red.). Měli jsme to hodně těžké, ale favority jsme poslali do béčka a my jsme postoupili do áčka. 

Kde jsi jel zatím poslední reprezentační závod?

V Lucernu dokvalifikaci na olympiádu 2012. Když jsme s Kubou Makovičkou těsně předtím jeli na dvojce bez kormidelníka první svěťák, dostali jsme se až do finále. Trochu nás to překvapilo, jak nám to jde. Byla asi škoda, že jsme to nepodrželi dál, ale byli jsme tenkrát oba rozhodnuti, že skončíme s kariérou. Docela mě mrzí, že jsme spolu nejezdili už dřív.

Proč tedy nedopadla dokvalifikace?

Protože tam byli ustřelení Poláci s Francouzi. Byli úplně jinde. Francouzi pak na olympiádě brali dokonce stříbro.

Co se dělo s tebou?

Šel jsem dělat s kámošem střechy - krovy, krytinu, všechno… Dva roky pro mě byl hlavním sportem nohejbal. Rok jsem nevzal veslo do ruky, ale pak mi veslování začalo chybět. V brandýském Kondoru jsem začal dělat trenéra. Celý den jsem lezl po střechách, v půl páté mi upadlo kladivo, letěl jsem do Kondoru trénovat dorostence a dorostenky. A večer jsem ještě šel hrát nohejbal. Domů jsem se dostal až někdy v jedenáct.

Dařilo se ti jako trenérovi?

Docela ano. Holky získaly medaili na mistrovství republiky. V klucích jsem vsadil na osmu ve společenství s Mělníkem. Jenže tahle posádka v republikovém finále utrhla na startu kormidlo. Takže bohužel. Přitom medaili mohla určitě urvat.

Jak došlo k tvému loňskému návratu mezi vrcholové veslaře?

Oslovil mě Honza Lepier. Měl velkou chuť veslovat, vlastně celé to rozhýbal, zburcoval, vzkřísil mě z mrtvých. Začal jsem hostovat v ČVK Brno. Zezačátku to bylo peklo, ale někdy v zimě jsem se vrátil do kondice a na jaře jsme se spolu vrhli do závodů. Bohužel nám to moc nešlo, takže to úplně nesplnilo jeho očekávání. Ale jinak to byla super sezona – hlavně, co se týče zázemí a podmínek, které Honza vytvořil. V Brně jsem získal spoustu zkušeností.

Kdy ti zavolal Petr Blecha, aby tě pozval do reprezentační dvojky bez kormidelníka s Lukášem Helešicem?

Asi 3. srpna, po návratu z Livigna, kde jsme na dvojce se Šagym (Miloslavem Šágrem - pozn. red.) dělali sparing partnera Ondrovi Synkovi. Petr mi vysvětlil, že Kuba Podrazil je stále nemocný, a zeptal se mě, jestli bych se nešel s Lukášem svézt... Celkem nám to jde, tak to snad nějak dopadne. V sobotu se rozhodne, jestli pojedeme na mistrovství světa.

Normálně bys asi byl už někde na dovolené, takhle ses v Livignu dostal ještě nahoru, ne?

Přesně tak. Všechno mi to hrálo do karet. Se Sýňou se známe už dlouho. Další kluci, o kterých se dalo do Livigna uvažovat, hlavně Kuba Paroulek s Kornelem Altmanem, nebyli jistí, pořád ještě probíhal výběr do noncoxu. A já se Šagym jsme byli volní. Dělali jsme Sýňovi sparinga na dvojce, na kole, v posilovně. Pak se k nám přidal i Olaf Tufte, protože tam Norové byli na soustředění. Takže jsme jeli trénink i na olympijského vítěze. Super soustředění.

Lukáš letos úžasně zvládl přechod z juniorů mezi seniory. Jak se ti s ním jezdí?

Po prvních 500 metrech jsem věděl, že to bude dobré. Je to plnokrevník, což jsem naposledy zažil s Michalem Horváthem, který taky nekoukal doleva, doprava, hlavně chtěl všechny předjet. Až ho při tréninku musím krotit, aby to nepřehnal. Musím mu podržet otěže :-)

Jaké můžete mít ambice, dá se to odhadnout?

Myslím si, že jedenáctý flek, který znamená postup na olympiádu, by se měl dát ujet. Letos jsem si udělal takový kalendář. Vyvěsil jsem si ho, napsal jsem tam všechny Světové poháry, všechna soustředění, kam pojedeme, a asi šedesát procent z toho nevyšlo. Nebyl jsem letos na žádném Světovém poháru, takže ty posádky neznám. Ale z pocitů, které na té lodi mám, věřím, že hlavní bod z kalendáře – mistrovství světa – vyjde.

Otázka na závěr: začátkem roku se ti narodila dcera, co s ní prožíváš jako taťka?

Anička je naprosto úžasná! Dělá velké pokroky, začíná lézt, všechno jí zajímá, krásně se směje. Pokaždé, když mě vidí, tak má úsměv od ucha k uchu. Je hrozně čiperná, paráda.

(Text Zdeněk Paroulek)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Jan Lapáček: Lukáš je plnokrevník, musím ho krotit!
Loading...

Veslařské aktuality

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> > > >
 
 
Loading...

Veslařské aktuality

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> > > >