Michal Plocek: Chci pro Česko vyjet postup na olympiádu!

31.10.2014

Třikrát Michal Plocek (Foto Zdeněk Paroulek)Třikrát Michal Plocek (Foto Zdeněk Paroulek)
Třikrát Michal Plocek (Foto Zdeněk Paroulek)
Letošní triumfLetošní triumf
Letošní triumf
Se světovou zlatou medailíSe světovou zlatou medailí
Se světovou zlatou medailí

Michal Plocek letos vybojoval na skifu svůj třetí cenný titul. Po vítězstvích na evropském a světovém šampionátu juniorů v roce 2012 získal ve Varese titul mistra světa také v kategorii do 23 let. Na loňském MS stejné kategorie do sbírky přidal stříbrnou medaili na dvojskifu. Jak s veslováním začínal a co plánuje dál?

 

Vizitka
Přezdívka: Plocíno
Datum narození: 17. dubna 1994
Místo narození: Uherské Hradiště
Výška: 191 cm
Váha: 79 kg
Hlavní disciplíny: skif, dvojskif
První oddíl: Morávia Uherské Hradiště
Nynější oddíl: Dukla Praha
Trenér: Michal Vabroušek
Studium: střední průmyslová škola stavební

 

Čím tě jako malého kluka přilákal hokej?

Začal jsem ho hrát v osmi letech hlavně proto, že ho hrál můj o tři roky starší bratr Otakar. Taťka nás odmalička vedl ke sportu, měli jsme to i v genech. Hokejovým brankářem jsem byl až do deseti. Na podzim jsem však začal s veslováním a v zimě jsem se rozhodl, že s hokejem skončím, abych se mohl naplno věnovat veslování.

Jak ses k veslování vůbec dostal?

Na hokeji mě viděl můj pozdější trenér Milan Šurý. S taťkou byli už v té době kamarádi, a tak se ho zeptal, jestli nechci zkusit veslování, a pozval mě na trénink.

Co rozhodlo o tvém přestupu?

Když jsem zkoušel různé sporty – vedle hokeje fotbal, atletiku nebo tenis – tak se mi vždy víc líbily individuální sporty. A na skifu jsem mohl jet podle sebe, co jsem chtěl.

Jak rychle se tvá kariéra vyvíjela?

První mezinárodní start přišel už v tom roce 2004, kdy jsem startoval na regatě v Piešťanech a na skifu jsem získal první medaili – stříbro. Jinak to první rok nebylo nic moc, spíš jsem končil vzadu. Ale už druhý rok jsem si na mistrovství republiky vyjel bronz. Pak jsme začali s taťkou více sledovat soupeře. Pamatuji si, že mi přilepil na zeď tabulku, kde v řádku nahoře napsal závody a ve sloupečku vlevo jména soupeřů jako byl Jakub Rybín, Vašek Valsa, špičky žákovského skifu. Když odjeli nějaké závody, tak doplnil výsledky. Podle toho jsme stanovovali strategii. V prvním roce starších žáků se to moc nepovedlo, na republice jsem skončil čtvrtý, ale druhý rok to už bylo stříbro za Vaškem Valsou.

Jaké máš další koníčky?

V poslední době je to škola a spánek. Na nic jiného už pomalu nemám čas, ale dřív to byli kamarádi, s nimiž jsem občas v Hradišti zašel na koupaliště, a zahánění nudy u počítače. Takže jsem byl typický kluk.

V sedmnácti (v roce 2011) ses stal mistrem republiky na skifu do 23 let. Bylo to pro tebe velké překvapení?

No, bylo to docela zajímavé. Mezi soupeři byli i dvacetiletí, oproti mě mazáci ve velkém veslování. A nejednou přijede mladé ucho a porazí je. Ale vzápětí jsem jel na juniorské mistrovství světa do Etonu, kde jsem takříkajíc vyhořel. Bylo z toho jen deváté místo.

Nicméně o rok později ses stal mistrem Evropy a mistrem světa. Jakou máš z toho roku nejkrásnější vzpomínku, nepočítáme-li projetí cílem?

Na světovém šampionátu v Plovdivu bylo nejkrásnější slavnostní zahájení, které se konalo v římském amfiteátru. Navíc jak na Evropě, tak později na světě jsem byl vlajkonošem české výpravy – společně se skifařkou Luckou Žabovou. To byl také úžasný pocit.

Jak to člověk prožívá, když se stane světovým šampionem?

Když jsem si večer sedl v pokoji a promítal si to v hlavě, tak jsem nemohl uvěřit, že se něco takového povedlo. Ještě před třemi lety, v roce 2009, jsem se díval na juniorskou párovku, jak vyjíždí ve Francii stříbrnou medaili, a ohodnotil jsem si to jako neskutečný úspěch. Celé to strokoval můj pozdější parťák Honza Andrle. Říkal jsem si, že zisk stříbrných medailí na mistrovství světa je neskutečný úspěch a ti kluci musí být neskutečně dobří. A najednou jsem dosáhl ještě větší úspěch než oni, tomu jsem dlouho nemohl uvěřit.

Jak se vyrovnáváš s myšlenkou, že jsi najednou favoritem? Je to pro tebe svazující, nebo tě to žene dopředu?

Svazující je to v tom, že lidé od favorita vždy čekají nějaký dobrý výsledek. A když se očekávaný výsledek nezajede, tak to všichni rozebírají a je to docela těžké. Favorit zkrátka musí ukázat kvalitu – ať se děje, co se děje.

Brzy po následném přestupu do Dukly jsi začal jezdit s Honzou Andrlem dvojskif. Jak k tomu došlo?

Po juniorském šampionátu jsem startoval na skifu ještě na mistrovství Evropy dospělých ve Varese, kde jsem skončil sedmý. Tam jel Andy párovku a nikdo netušil, jak to bude v příštím roce rozhozené, protože to rozhodovaly až kontrolky v dubnu 2013. Na nich jsem na skifu skončil druhý a Andy byl čtvrtý. S dalšími čtyřmi veslaři jsme pak na mezinárodní regatu do Essenu vytvořili párovku a dvojskif. Takhle nás přihlásili na mistrovství Evropy do Sevilly. Výsledné jedenácté místo není zrovna úspěch, ale my jsme s Andym tenkrát jezdili jen měsíc a sedlo nám to. Myslím si, že ještě něco spolu můžeme dokázat.

Stříbrná medaile z mistrovství světa do 23 let tě potěšila, nebo jsi věřil ve zlato?

To bylo překvapení, úspěch a snad zázrak, že jsme po necelých třech měsících společného tréninku dosáhli takového úspěchu! A bylo to neskutečné. Po rozjížďce jsme vůbec netušili, že bychom něco takového mohli dokázat. Myslím si, že bychom museli natrénovat ještě hodně, abychom dosáhli na to zlato, protože vítězní Litevci byli tehdy docela suverénní. Dokonce si myslím, že jsme měli štěstí, že jsme si odvezli to stříbro, protože se třetími Španěly a čtvrtými Maďary jsme tam byli v nějakých třech desetinách.

Ale vy jste přece dokonce dlouho i vedli, ne?

Ano, dobře jsme odstartovali, šli jsme do toho po hlavě a jeli jsme s Litevci vyrovnaně. Pak jsme si vytvořili nějaký náskok, ale v poslední pětistovce nás začali Litevci stahovat a šli přes nás. My jsme to už pomalu tlačili dopředu očima, protože jsme jeli od začátku naplno a právě asi díky tomu náskoku jsme dokázali uhájit stříbrnou pozici.

Letos deváté místo na mistrovství Evropy a hlavně patnácté místo na důležitém Světovém poháru v Lucernu pro vás asi byly zklamáním. Kde vidíš příčiny těchto výsledků?

Nemyslím si, že jsme v přípravě dělali něco špatně. Spíš je to tím, že na tu špičku zatím nemáme. I když třeba v Lucernu jsme od rozjížďky až po finále C cítili posun, progres. Nakonec jsme si řekli, že ani deváté místo z Evropy není zase tak špatné. Dvojskify jsou hodně našlapané. Nicméně máme toho ještě hodně před sebou, v čem se musíme zlepšit. Zatím nejsme připraveni odjet dobře celou regatu, ale dokážeme na té regatě odjet jeden výborný závod. Zbývající výsledky jsou průměrné nebo horší.

Mistrovství světa do 23 let ti spravilo chuť. Jak s odstupem času celou regatu hodnotíš?

Startoval jsem proti starším soupeřům, kteří už světové medaile mají. Obával jsem se taky, aby mě neporazil nějaký objev. A semifinále byl za poslední půlrok asi můj nejhorší závod na skifu. První kilometr jsem držel vedení, ale potom nastala krize a dostal se přede mne Polák Natan Wegrycki-Szymcyk (ve finále druhý). Uvědomil jsem si, že vše nemusí jít podle plánu a může se to i pokazit a být špatné. S tím závodem jsem úplně změnil myšlení a do finále jsem šel s myšlenkou na trati nechat všechno. To se povedlo. Byl to neuvěřitelný závod, kdy jsem dokázal jet celou dobu na špici a na vrcholu a v konci jsem dokázal i zrychlit, abych z toho ještě neudělal drama. S dobrými dvěma sekundami jsem v osobním rekordu 6:49,15 vyhrál.

Kde jsi prožíval letošní seniorské mistrovství světa v Amsterdamu?

U přítelkyně v Mostě. Mrzelo mě, že to nevyšlo lehké dvojce Kopáč, Vraštil, která dostala nevýhodnou dráhu, ale i tak je čtvrté místo výborné. Nejvíc jsem se však těšil na skifařský souboj Mahého a Sýni (tedy Drysdalea a Ondry Synka). Doslova mě ohromil druhý kilák, kdy dokázali jet několik stovek metrů „na špičky“. Když už jsem věděl, že Sýňa útok odrazil a Mahé to už nezmění, měl jsem dobrý pocit a byl jsem rád, že máme takového skifaře! Hodně mě překvapily výkony chorvatského dvojskifu Sinkovićů, který zajel světový čas pod šest minut. To bylo až neskutečné a myslím si, že něco podobného jen tak nezajedu.

Při Primátorkách jsi mluvil o tom, že tvojí prioritou je postup na olympiádu. Co s tím, aby se to povedlo?

Ve skupině je nás pět, šest lidí, kteří by mohli složit jak výborný dvojskif, tak výbornou párovku. Myslím si, že bychom obě posádky mohli poslat na mistrovství světa a věřím, že se k té olympiádě přiblížíme. Určitě bych chtěl postup vyjet! Musíme však zamakat a udělat pro to maximum. Mezi dvojskify je potřeba zajet do jedenáctého místa, mezi párovkami deváté místo. Ale bude to náročné, protože se tam sjedou ti nejlepší.

Na co se hlavně chcete soustředit?

Je to hodně o tréninku, ale i o regeneraci, stravování a o spoustě dalších detailů. Myslím si, že to máme dobře vymyšlené a doufám, že nám to pomůže.

Počítáš s tím, že zase budeš jezdit s Honzou Andrlem?

Všechno rozhodne jarní příprava a hlavně kontrolky. Doufám, že hlavně dáme dohromady rychlou posádku, která postup na olympiádu vyjede. A já se budu snažit, abych se v nějaké takové rychlé posádce udržel.

Takže je to otevřené?

Ano, těžko říct, kde budu. Nemám to nějak vyhraněné. Prioritou pro mě je získat pro Česko možnost olympijského startu v jedné ze zmíněných disciplín. Snad to půjde, ale bude to těžké. Nyní o tom nechci ani moc přemýšlet, chci hlavně trénovat.

(Připravil Zdeněk Paroulek)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Michal Plocek: Chci pro Česko vyjet postup na olympiádu!

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352