Přemysl Panuška: V Blesku jsem zažil spoustu úžasných chvil!

Přemysl Panuška se rozhodl letos již nekandidovat do výboru Veslařského klubu Blesk. Jeho nástupcem na pozici předsedy byl zvolen Jaroslav Starosta mladší. S dnes již bývalým předsedou klubu, současným svazovým metodikem a vedoucím reprezentačních výprav, jsme připravili tak trochu bilanční rozhovor.

Kolik let jsi vlastně byl předsedou Blesku?

Vše začalo v roce 2004. Bylo poměrně krátce po povodních a moji předchůdci vykonali opravdu veliký kus práce při obnově objektu. Uvědomoval jsem si ale, že sportovní výsledky klubu musí být lepší. Asi mám stále trochu duši závodníka a chtěl jsem, aby můj mateřský klub vyhrával. Působil jsem již nějaký rok na pozici ústředního trenéra ČVS a měl jsem touhu klubu pomoci a poskytnout i nějakou tu odbornou radu. Při svém nástupu do funkce předsedy Blesku jsem měl trochu štěstí na aktuální situaci. V klubu byla dobře „nastartována" trenérská skupina i sportovní parta, uzavřeli jsme trenérskou smlouvu na plný úvazek s Vítkem Kučerou a šli jsme do boje o Český pohár!

Jak moc je pro tebe Blesk srdeční záležitost?

Veslovat jsem v Blesku začal, když mi bylo čtrnáct let. Každý trénink pro mne znamenal úžasnou záležitost, na kterou jsem se těšil celý den. Nikdy jsem se nebál únavy a dokonce se mi nejvíc líbily právě ty nejtěžší tréninky. To byla ta správná výzva pro nás, pro sport nadšené kluky.

Co nejhezčího si v něm tedy prožil?

Těch nádherných chvil bylo spousty, a nejen když jsme vyhrávali množství závodů. Měl jsem fajn kamarády. Celé čtyři roky jsem jezdil s dnes populárním hercem Tomášem Hanákem dvojku bez kormidelníka. Ani nelze popsat, jak velká legrace byla po každém tréninku, i když na Tomáše hrozně letěly holky a já jsem měl tak trochu smůlu... Nekonečnou legraci dělal taky Jára Kozák a z našeho háčka na osmě Petra Nikolaeva je dnes skvělý filmový režisér! I čtyřka, kterou jsem s Hanákem jezdil ještě s Máňou Strnadem a Jirkou Kinclem, byla fakt dobrá. Všichni tihle kluci jsou nějakým způsobem osobnosti a já si jich dodnes moc vážím. Za krásné mládí v Blesku moc děkuji! Takovou jsme měli v Blesku partu. Všechno podtrhával „Mistr", náš trenér Jirka Tesárek. Neobyčejný člověk, který mě naučil vnímat moc věcí nejen sportovního charakteru, ale byl vzorem optimismu a vím, že u něj je velký smysl pro fér hru, pravidla, pravdu, slušnost a úctu k druhým. A pozor! Všechno se odehrálo za fantastické podpory rodičů. Máma mě pochválila za každý povedený výkon a táta se dlouze, uznale podíval do očí.

Na co jako odcházející předseda vzpomínáš s hrdostí?

Krásné okamžiky vždy přinášely oslavy našeho výročí. Organizoval jsem je hned třikrát a pokaždé mi utkvělo něco mimořádného v paměti. Poprvé to byla hrdost nad tradicí našeho klubu, což jsem si plně uvědomil během přátelského projevu Jirky Kejvala, jehož slova mě tenkrát moc zahřála. Při oslavě stotřicítky dal dohromady Ivan Slaboch Almanach, což považuji za skvělý počin. Naposled loni jsme pořádali setkání členů VK Blesk u příležitosti 135. výročí založení, v téměř „rodinné atmosféře" jsme ocenili naše tokijské úspěchy z roku 1964. Ale hlavně jsme si popovídali! S hrdostí určitě vzpomínám i na vítězství v Českém poháru družstev a těžko popisovat pocit, když jsem zaznamenal úspěch našeho člena nebo odchovance v barvách reprezentace. Když třeba David Kopřiva jel pro stříbrnou medaili na Olympijských hrách v Athénách, tak jsem si uvědomil, že na ní má Blesk také trochu zásluhu. Dobrý pocit jsem míval i po Primátorkách. Veslování má dobré důvody k hrdosti.

Jak dál bude vypadat tvůj vztah k Blesku?

Mám to v Blesku rád, budu pomáhat. Ale rozhodl jsem se dále nekandidovat do funkcí ve výboru, je čas pro mladší a modernější vedení klubu. Moje aktivita by již nebyla postačující převážně z časových důvodů. Naši tři kluci potřebují „teď a tady“ tátu na plný úvazek!

Co konkrétního přeješ nově zvolenému vedení?

V podstatě jsem to řekl ve svém posledním předsednickém projevu. Moje pravděpodobně celoživotní mise je prosadit názor na proces sportovní přípravy, který má svůj obrovský pedagogický rozměr právě v kultivaci osobnosti a profilování významných morálních vlastností člověka. V loděnici VK Blesk musíme formovat určitý filozofický názor na funkci a poslání sportu v současné společnosti a u členů klubu se snažíme vypěstovat celoživotní kladný vztah k pohybové činnosti, která  vede obecně k upevnění zdraví. Sport má bezpochyby široký rozměr a význam i v případě, že nedosahujeme, nebo nemůžeme dosáhnout „vrcholové výkonnosti“. Cílem dlouhodobého pedagogicky-trenérského vedení procesu je tedy vypěstovat potřebu sportovně-aktivního životního stylu. Mně osobně se to snad alespoň z části podařilo naplnit díky Blesku, a tak svým nástupcům přeji hodně úspěchů ve výchově sportovců, pro které je život tréninkem a aktivita je synonymem pro život.

(Připravil Zdeněk Paroulek)