Synkovo bronzové martyrium: Několikrát jsem to chtěl letos vzdát

14.8.2016

Ondřej Synek v Riu (Foto Facebook)Ondřej Synek v Riu (Foto Facebook)
Ondřej Synek v Riu (Foto Facebook)
Cílová fotografie: Drysdale č. 4, Martin č. 5 (Reprofoto ČT)Cílová fotografie: Drysdale č. 4, Martin č. 5 (Reprofoto ČT)
Cílová fotografie: Drysdale č. 4, Martin č. 5 (Reprofoto ČT)

Má za sebou nejtěžší rok sportovní kariéry. Na jaře mu doktoři diagnostikovali zlomený čtvrtý obratel, trpěl velkými bolestmi pokaždé, kdy sedal do lodě. „Nikde jsem to zatím neříkal, ale mnohokrát jsem to během sezony chtěl vzdát. Jsem rád, že jsem tu vůbec mohl být. Každá olympijská medaile je krásná,“ vyprávěl po bronzovém finále.

Byl to brutální závod. Chorvat Martin za cílem seděl ve své lodi, příliš zničený na další pohyb. „Potřebujete něco?“ ptali se dobrovolníci. Nebyl schopen slova. „Ice, ice,“ vypadlo z něj až po pár vteřinách. Ondřej Synek v tu chvíli už stál na molu. Vydal se ze všech sil a vybojoval svou třetí olympijskou medaili. Tentokrát bronzovou.

Jak se vám olympijské finále jelo?
Od začátku jsem musel jet na hraně a bylo to znát. Ke konci jsem byl tuhej. Většinou první kilometr jedeme spolu a pak si to rozdáme, ale já byl tentokrát rád, že jsem tam se soupeři vůbec visel. Musím uznat, že byli lepší. Po kilometru začal odjíždět Drysdale a já už v tu chvíli věděl, že to nepůjde. Byl jsem sice jen asi tři čtvrtě lodě pozadu, ale nešlo to. Říkal jsem si, že Chorvata bych třeba ještě mohl předjet v závěru, ale on to pak ještě napálil a málem vyhrál.

Co jste říkal tomu finiši, kdy o zlaté medaili rozhodlo pět setin sekundy?
Asi vejde do veslařské historie, protože to bude nejtěsnější rozdíl při dojezdu. Já jednou na dvojskifu vyhrál o desetinu, to jsou snad dva centimetry.

Váš velký rival Mahé Drysdale má v 37 letech druhé olympijské zlato...
Po olympiádě v Londýně měl rok volnější, v Amsterdamu na mistrovství světa jsem ho porazil o osm desetin, loni v Aiguebelette dokonce jen o tři. To je nic. Záleží, jak to daný den komu sedne. Je to velká osobnost, velký sportovec. A velké závody vyhrávají velké osobnosti.

Co jste mu říkal bezprostředně po dojezdu v cíli?
Že je to bastard. Ale v dobrém. Známe se, on ví, jak to myslím. Závodíme spolu dvanáctou sezonu. Chorvat Martin bude novou hvězdou pro budoucnost, až my s Mahém skončíme. Jeli jsme spolu před zbytkem pole daleko utržení.

Získal jste medaili na třetích hrách po sobě, to dokázalo jen málo sportovců…
Trochu mě mrzí, že aspoň jedna z těch medailí není zlatá. Asi největší šance byla v Pekingu, tam jsem na to měl fyzicky, ale chyběly mi zkušenosti. V Londýně chyběl taky kousek. Dneska zkušenosti byly, ale neměl jsem dobrý den. Semifinále jsem jel ve větší pohodě.

Na jaře jste vynechal několik závodů kvůli zdravotním problémům se zády, bylo vše zdravotně v pořádku?
Nikde jsem to zatím neříkal, ale kolikrát už jsem to během sezóny chtěl vzdát. Neměl jsem na to sílu. Bylo to bolestí zad i psychikou. Pokaždé když jsem sedl do lodě, chtěl jsem hned slézt. Kolikrát to fakt nešlo. Nejhorší to bylo předtím, než mi doktoři na jaře udělali rezonanci a zjistili, že mám zlomený obratel. Dostal jsem pak obstřik, trochu se to zklidnilo, ale do té doby to bylo strašný. Jsem rád, že jsem tu mohl být. S ohromnou pomocí fyzioterapeutů, hlavně Pavla Koláře a Vládi Brejchy, jsem to zvládl.

Limitovala vás záda nějak přímo tady na hrách?
V Riu se to trochu zlepšilo tím, že už jsem tolik netrénoval. Doufám, že když si trochu odpočinu, třeba se to srovná. Zkusíme pak s fyzioterapeuty něco vymyslet a třeba to pár let vydrží. Zásah určitě podstoupit nechci, zkusíme nějaké alternativní věci.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Motivují vás hry v Tokiu za čtyři roky?
Uvidíme, až to celé proberu s doktory a fyzioterapeuty. Je mi 34, už mi moc let sportování nezbývá. Jedu na hraně šestnáct let a je to hrozně náročný. Kdysi jsem šel na pivo a druhý den mohl normálně trénovat. Dneska jdu na pivo a tři dny se z toho dostávám. Chtěl bych pokračovat, ale bude záležet na zdraví. Nechci se dostat do stavu, kdy budu muset dětem říct, že si s nimi nemůžu jít hrát, protože mě bolí záda.

(Text Czechteam.info)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Synkovo bronzové martyrium: Několikrát jsem to chtěl letos vzdát

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352