Trenérský duel: Česko vs. Německo / Doleček vs. Panuška

30.9.2016

Milan Doleček s Ondřejem Synkem (Foto Zdeněk Paroulek)Milan Doleček s Ondřejem Synkem (Foto Zdeněk Paroulek)
Milan Doleček s Ondřejem Synkem (Foto Zdeněk Paroulek)
Přemysl Panuška s německými svěřeňkyněmiPřemysl Panuška s německými svěřeňkyněmi
Přemysl Panuška s německými svěřeňkyněmi
Oba na člunu (Foto archiv P. Panušky, PelotonSport.cz)Oba na člunu (Foto archiv P. Panušky, PelotonSport.cz)
Oba na člunu (Foto archiv P. Panušky, PelotonSport.cz)

Start olympijského cyklu směr Tokio přináší nové výzvy. Doprovází je řada otázek, z nichž zásadní zní: Jak správně trénovat? Ve 21. století se může zdát, že vše už bylo vymyšleno, nejefektivnější metody prověřeny a není o čem diskutovat. Opak je pravdou.

Potvrdila to i nedávná olympijská regata v Riu. Veslaři přivezli zásluhou Ondřeje Synka a jeho trenéra Milana Dolečka „povinnou“ medaili, ale mnozí čekali, že si rodák ze Staré Boleslavi opět poradí s tradičním soupeřem z Nového Zélandu a získá olympijské zlato. Mnoho nechybělo, ale ty dvě a půl vteřiny „záseku“ na Drysdalea přinášejí další otázky: Jak správně skloubit trénink vytrvalosti s intenzitou? A která z těchto složek sportovní přípravy je důležitější? Při hledání odpovědí se k diskuzi sešli Milan Doleček – trenér trojnásobného držitele olympijské medaile Ondřeje Synka – a Přemysl Panuška, který se jako první český kouč prosadil v německém vrcholovém veslování.

Milan Doleček se s Přemyslem Panuškou v diskuzích o koncepci tréninku utkávali patnáct sezon. V mnohém se shodli, v lecčems však mají na tréninkový proces odlišný názor. Dolečkův je podepřený medailemi Synka. Není však tajemstvím, že fenomenální český skifař trénuje méně, než je u světové veslařské špičky zvykem. Jeho trenér musel svou koncepci přípravy často obhajovat, až nakonec dostal v přípravě Synka „volnou ruku“. Vždyť skifař dobývá jednu medaili za druhou! Nejsou však jeho úspěchy především výsledkem mimořádného talentu? Přímo se nabízí otázka: Dosáhl by na kýžené olympijské zlato, pokud by trénoval více? „To se nikdy nedozvíme, protože měnit Ondrův úspěšný model přípravy v jeho věku už nemá smysl,“ říká jeho trenér Milan Doleček v diskuzním duelu s Přemyslem Panuškou.

Jeho názorový oponent je zastáncem velkých objemů přípravy. Po patnácti letech práce v českém veslování dostal loni nabídku z Německa a stal se prvním českým trenérem u některého z reprezentačních týmů této sportovní velmoci. Jeho svěřenkyně Mareike Adams a Julia Lier získaly překvapivou bronzovou medaili na světovém šampionátu loni ve Francii. Letos posádku zasáhla změna na postu háčka pouhých sedm týdnů před odletem do Ria, která obhajobu medaile nepochybně ovlivnila. I tak je vítězství v malém finále (celkově sedmé místo, tedy stejná pozice jako u skifařky Mirky Topinkové Knapkové) úspěchem narychlo sestavené posádky.

Milane, třetí olympijská medaile Ondry Synka je samozřejmě velký úspěch, nicméně po sérií titulů mistra světa v něm už mnozí viděli olympijského vítěze. Údajně měl nejlepší funkční parametry za celou svoji kariéru.

Nejlepší funkční parametry měl v době, kdy ještě nevyhrával. Je to o něčem jiném. Ondra moc testů neabsolvuje, maximálně testy prahů. Například aerobní práh měl historicky nejlepší 470 wattů a teď před olympiádou kolem 450 wattů. I tak se jedná o velice dobrou hodnotu. Výkon v Riu ovlivnila bolest zad. Některé tréninky nemohl dojet až do konce. Vyhodnotit, proč nevyhrál olympijské finále, je složité. Ve hře je víc okolností. Která z nich byla rozhodující, se nikdy nedozvíme.

Dobře, na vítězi olympijského závodu skifařů Mahé Drysdalovi bylo vidět, jak extrémně moc touží po třetím olympijském zlatu. Ondra v tomto srovnání působil navenek trochu „zadrženě“.

Mahé je od přírody rváč, který se pere, i když to nejde. Ondra ho na mistrovství světa porazil dvakrát po sobě po rovnocenné přípravě bez jakýchkoli komplikací. Vyhrál však vždycky jen o kousek! Okolí nám dávalo dlouho najevo, že Ondra prostě musí vyhrát! Když v takovém prostředí žijete, pomalu tomu začínáte taky věřit a říkáte si, že Mahé je už starší (37 roků – pozn. red.) a mohl by zpomalit. Jenže to není pravda. Ještě není tak starý, aby zpomalil. Ondra nejel v Riu ve své normálně pohodě tak jako na mistovství světa loni a předloni. Ve své loňské formě by třeba porazil oba dva – Drysdalea i Martina. 

Znamená to, že Ondra Synek nebyl na olympiádě v Riu v pohodě kvůli cestování a časovému posunu? Loni mi v rozhovoru řekl, že je domácký typ a celkem nerad jezdí na soustředění a raději trénuje ve svém obvyklém prostředí.

Dlouhou cestu za oceán bych v tom neviděl, ale tristní byl už začátek olympiády. Mlelo ho to. Na trénink jsme cestovali daleko, k tomu nutnost vstávat hodně brzo ráno. Rozjížďka byla hrozná kvůli vlnám. Ještě nebyl vyladěný na spaní a už chtěl podávat velké výkony. Říkal jsem mu, že to chce trpělivost, že je čas, ať vydrží. Začátek olympijské regaty byl pro Ondru psychicky náročný. V semifinále se mu ale jelo už výborně. Druhý den ve finále se mu však už tak dobře nejelo. Trochu si myslím, že v tom bylo moc chtění a nechal se ovlivnit okolím, které ho přesvědčovalo, že prostě dojede první! Ještě nikdy nebyl na olympiádě třetí, tak má teď bronzovou medaili (směje se). Pořád je to olympijská medaile! Až jednou medaile přestaneme vozit, vzpomeneme si, že nám nebyla dost dobrá bronzová z olympiády. Ondra získává dvanáct let po sobě každý rok medaili! Skoro tu jeho výdrž nechápu, protože žádný ze soupeřů tohle nedokázal. Ani Mahé Drysdale, který měl občas výpadek a odpočíval. Ondra jede v zápřahu pořád a nějakým zázrakem se umí kousnout a má ten sport pořád rád. 

Bavit se o sportovní budoucnosti Ondry Synka je asi příliš brzy? Za čtyři roky mu bude tolik, kolik je letos Mahé Drysdaleovi…

Hodně záleží na zdravotním stavu jeho zad. Na operaci se nechystá, to by byla nejzazší možnost. Záleží na jeho hlavě. Vždycky měl chuť pokračovat v další sezoně. Je otázka, nakolik ta chuť bude stačit. Zatím odpočívá a budoucnost neřešíme. 

Máš představu o tom, jak Novozélanďan trénuje?

On něco loni prezentoval na stránkách World Rowing, Ondra mi to ve zkratce přeložil a když jsme údaje vyhodnotili, zjistili jsme, že trénuje v zásadě úplně stejně.

Stejný objem? To je překvapivé. Novozélandská škola založená legendárním atletickým trenérem Arthurem Lydiardem je pověstná velkým vytrvalostním základem. Desítky let z ní těží novozélandští běžci středních a dlouhých tratí, veslaři, dráhoví cyklisté…

V objemu se jejich trénink liší, ale systém je stejný. Jádrem přípravy je u něho podobně jako u nás dvakrát týdně laktátový trénink a k tomu dvakrát až třikrát týdně posilování. Mahé ale jezdí víc posilovnu na vodě.

Jednou ses vyjádřil v tom smyslu, že příprava Ondry Synka je šetrná. Znamená to menší objemy a trénink postavený hlavně na intenzitě?

Ano, odjakživa! Bývalý ústřední trenér Přemek Panuška mi vždycky vyčítal, že máme najeto málo kilometrů a když jsme v roce 2010 (po prvním titulu mistra světa – pozn. red.) vyhodnocovali přípravu, řekl mi, abych nikomu údaje o počtu kilometrů v přípravě Ondry Synka radši neříkal (směji se oba).

Přemysl Panuška: Roky jsem byl blízko tréninku Ondřeje Synka. Zpočátku jsem s tím samozřejmě  trochu bojoval, protože jsem přemýšlel v podobném duchu, jako jste právě diskutovali. Nakonec jsem se smířil s tím, že tahle specifická cesta je pro obrovský talent, jakým je Ondra Synek, správná. V podstatě se u něho ovšem nevyzkoušel extenzívní model tréninku. Možná je to dobře. To je můj závěr po patnácti letech, kdy jsem jeho přípravu sledoval zblízka. Zřejmě je dobře, že neproběhly experimenty tímhle směrem, protože on je skutečně specifický případ. Ve světě ovšem není mnoho závodníků, kteří trénují tímto způsobem. Ve světovém veslování převládá extenzívní model přípravy.

Milane, nepřemýšleli jste někdy s Ondrou o změně tréninku ve smyslu nasadit v některé sezoně, například poolympijské, větší objemové dávky jako základ pro budoucnost?

Ondra takovou přípravu ani nechce. Pokud bychom se do něčeho takového pustili, možná by byl za ty dlouhé roky tak unavený, že by už ani nezávodil. Odjakživa tíhnul v tréninku ke kvalitě a intenzitě. Vždycky šel po výkonu. Dobře to ilustrují výkony na trenažéru. Společně sledujeme údaje z předchozích sezon a Ondra má ambice zajet každý trénink líp, než ho jel před rokem. To ho motivuje! Až na výjimky, kdy se nakumuluje únava, se mu to každý rok pořád daří! O tom to je, stále se zlepšovat v kvalitě a rychlosti. Zvyšovat objemy v jeho věku je nesmysl.

Rozdílný přístup k tréninku z hlediska kombinace objemu a intenzity lze vidět například také v cyklistice a jeho protagonisté jsou Jaroslav Kulhavý a Ondřej Cink, přičemž olympijský vítěz z Londýna a stříbrný z Ria je se svým trenérem Viktorem Zapletalem zastáncem velkých objemů. Jarda Kulhavý se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že kvůli třem hodinkám snad ani nemá cenu si špinit kolo. Ondřej Cink je v tomto směru jeho opakem. Loni po změně trenéra přešel na velké intenzity krátce před světovým šampionátem v Andoře, kde získal bronzovou medaili. Nový systém přípravy si velmi pochvaloval. V Riu však v závodě horských kol vyústil ve zklamání ze čtrnáctého místa, přičemž se Cink od poloviny závodu postupně propadal ze sedmé pozice a dokončil ho velmi vyčerpaný. Intenzita tréninku zřejmě není samospásná…

Milan Doleček: Jistě ne. Pozor, nerad bych, aby to vypadalo, že Ondra Synek trénuje jen intenzitu a nedělá vytrvalost. Dělá ji jako všichni ostatní. V zimě třeba jede dopoledne padesát až pětapadesát minut v „dvojkové“ vytrvalosti na skifu a odpoledne trénink, kterému říkám celostní. On to ovšem nasadí ve frekvenci dvaadvacet a odjede těch dvanáct kilometrů tak intenzívně, jako to nikdo jiný nedokáže! Ondra se připravuje vytrvalostně, ale nejezdí ty dlouhé kilometry ve vyloženě nízké intenzitě. Jeho by to ani nebavilo a takový trénink pak nemá smysl. Jezdit kilometry pro kilometry? Mě v podstatě nezajímá, kolik kilometrů najede. Píšu mu na odpoledne pouze: celostně. Na dopoledne má na plánu intenzívní náplň a kolik kilometrů mu to dá, je jedno. Jde mi o to, aby kvalitně odjel zásadní náplň. Příklad Cinka mi připomíná situaci, do které se dostala dvojka bez kormidelníka před olympiádou v Aténách. Taky to nedopadlo dobře. Jejich trenér si řekl, že vytrvalosti už měli dost a začali jezdit jen krátké úseky a to se taky neosvědčilo. Je jasné, že k úspěchu nevede cesta jen přes rychlost. Myslím si, že z úplně stejného důvodu dopadla letos ne úplně dobře čtyřka lehké váhy i Mirka Topinková. Pod dojmem biochemického sledování trénovali třikrát týdně laktátový trénink. Jezdili ho v únavě a Přemek potvrdí, že laktátový trénink v únavě vyústí ve velký průšvih. Sportovec se jím zhoršuje! Od začátku bylo jasné, že to nemusí dobře dopadnout. Přípravu je třeba rozumně vyvážit. Vůbec se nedá se říct, že Ondra Synek opomíjí v vytrvalost! Když jedeme do hor, udělá tam tři, čtyři i pět hodin na kole. Jako doplněk na odpoledne. Dopoledne jede trénink na vodě a pak se odpoledne jede projet po kopcích. Objemy jsou to obrovské. Ale tam zas nejezdí intenzitu, protože se pohybuje ve vysoké výšce. Bylo by omyl myslet si, že trénink Ondry Synka je založený jen na intenzitě. Je jasné, že základ musí tvořit velký objem. A na něj se postaví kvalita. V součtu nám to však nedá  takové objemy, jaké jezdí třeba Němci.

Trénuje se v Německu výrazně víc než v českém veslování?

Přemysl Panuška: O hodně víc! V rámci výcvikových táborů je trénink větší objemově a v určité chvíli i co se týká intenzity. Velmi podobný pohled na trénink mám i já a jsem rád, že v Německu nemusím hledat nějaký kompromis mezi jejich programem a svým názorem. Vytrvalostní základ se na soustředěních buduje třikrát denně. A berou ho jako základ přípravy. U nás se něco takového nerado slyší, protože to je nejméně zábavný trénink. 

U nás není možné zorganizovat náročný a efektivní tréninkový systém?

Patnáct roků jsem jezdil na konference mezinárodní veslařské federace FISA a diskutoval jsem se světovými trenéry. Po olympijských hrách v Pekingu a Londýně jsem viděl prezentace koučů, jejichž závodníci získali zlaté medaile. Nikdo neřekne všechny detaily svého tréninkového programu, ale v zásadě jsem se dostal k informacím, jak trénují nejlepší veslařské posádky světa. Nabyl jsem zcela jasnou představu, jak by měl tréninkový proces v dlouhodobém horizontu vypadat. Moje současné zkušenosti z Německa to jen potvrzují. Snažil jsem se samozřejmě přinést tyto informace do českého prostředí. Zpočátku nadšeně, ale postupně jsem viděl, že to stejně nikdo moc neposlouchá (trpký smích).

Přemku, před olympiádou jsi řekl, že v Riu se rozhodne o tom, jestli německé veslování zůstane u tradiční koncepce, nebo dojde ke změně v systému přípravy a odklonu od velkých objemů. Jak hodnotí Němci svoje účinkování na olympiádě v Riu? 

Nemyslím si, že dojde ke změně. Nevím, jestli v jiných sportech, ale ve veslování určitě ne. Jde o ověřený model přípravy. Německé veslování je z dlouhodobého pohledu relativně velmi úspěšné. Teď byli za Velkou Británií na druhém až třetím místě v hodnocení zemí a udrželi pozice z hlediska medailí. V Londýně získali dvě zlaté a jednu stříbrnou. Stejně tak v Riu, jen disciplíny se trochu vyměnily. V Londýně vyhráli mužskou osmu a ženskou párovou čtyřku, teď vyhráli mužskou i ženskou párovku a osma mužů dojela druhá. Němci svému modelu věří a těžko si dovedou představit experimenty jiným směrem. Když řeknu, že udrželi pozice, tak je třeba si uvědomit, že málokterá jiná země tohle dokázala. Konkurence se stupňuje. Srovnávat olympiády 2012 a 2016, nebo dokonce Rio s Pekingem 2008, vůbec nejde! Kvalitních posádek každým rokem přibývá. Zmenšují se časové rozdíly mezi první a pátou lodí ve finále a dokonce i mezi vítězem a lodí na osmé pozici! To před osmi, a dokonce ani čtyřmi roky takhle vyostřené nebylo. Němci si dali za cíl získat tři medaile a ten splnili. Myslím si, že to potvrzuje skutečnost, že jdou nejen náročnou, ale především správnou cestou! Přesto nějakou změnu očekávám. Německo se tradičně snaží kvalifikovat ve všech disciplínách. Když je na programu mistrovství světa dvaadvacet disciplín, figuruje jich v přípravě dvaadvacet! Z důvodu možná i financí budou muset od tohoto tradičního přístupu trošku ubrat a nejspíš se v budoucnu víc koncentrují na silné posádky. Je možné, že v příštím olympijském cyklu se tým zúží. Zpočátku možná budou držet čtrnáct olympijských disciplín, ale v průběhu cyklu asi dojde k výběru.

Jak bylo vedení německého sportu spokojené se sedmým místem „tvých“ děvčat, tedy ženského dvojskifu, který po loňském bronzu na mistrovství světa vyhrál v Riu malé finále a celkově tedy skončil „až“ sedmý?

Určitě byli spokojení. Vzhledem k tomu, že změna v posádce přišla krátce před odletem do Ria. Na společnou přípravu jsme měli málo času. Dvojskif jsme trochu obětovali úspěchu párové čtyřky, která kýžené zlato skutečně vybojovala. Diskuse o změně v sestavách probíhala mezi hlavním trenérem Markusem Schwarzrockem, trenérem párovky, a mnou. Jeden jsme respektovali druhého. Se změnou jsme dlouho váhali a nakonec jsme ji udělali. Nebyl jsem ten, kdo rozhodl, ale v procesu rozhodování jsem měl svoje slovo. Diskuze probíhala fér. Ukázalo se, že šlo o správné rozhodnutí. Beze změny v posádce by německá ženská párová čtyřka zlatou medaili nejspíš nezískala. Julie Lier do posádky pasovala lépe. Ne, že je výkonnostně lepší než Marike Trinkarnold, ta ostatně v Německu vyhrála skifařské kontrolní závody, ale párová čtyřka je přece jenom jiná disciplína než skif a do posádky párovky svým pojetím lépe zapadla. Soupeřky z Polska byly na finále skvěle připravené a v tom závodě vedly osmnáct set metrů. Němky se dostaly na první pozici až dvě stě metrů před cílem.

Před olympiádou jsi říkal, že v určité fázi přípravy se někteří trenéři bouřili a dožadovali se na hlavním trenérovi povolení připravit pro svoje posádky intenzívnější tréninky na úkor objemu, ale on to nepovolil.

Trochu se to týkalo i mně. Čas běžel a žádal jsem, abychom mohli jet trochu jiný týdenní tréninkový cyklus, než byl na plánu. Dostal jsem výjimku, protože naše posádka byla čerstvě sestavená. Ostatní trenéři měli taky pocit, že už by to chtělo přejít do intenzivnějších úseků. Když se blíží olympiáda, jsou nervy samozřejmě na pochodu! A pořád se trénuje v nízkých intenzitách. Jenže ostatní trenéři výjimku z plánu nedostali. Někteří to těžce nesli. Samozřejmě nastaly vypjaté situace. Stály proti sobě názory zkušených trenérů a odborníků. Někdo přitom musel rozhodnout.  V této situaci jsem oceňoval sílu hlavního trenéra.

Milan Doleček: Přemku, dá se srovnat trénink, který stál za třemi medailemi německých veslařů v Londýně, s přípravou na Rio?

Přemysl Panuška: V Německu trénuju druhou sezonu. Přípravu před Londýnem do detailu neznám. Jisté je, že kvalita konkurence se ve světovém veslování vyrovnává. Celosvětově je rozprostření medailí širší než v minulosti. Neexistuje už velmoc, která by měla všechny svoje lodě kvalifikované na olympiádu. Ani Britové! V Londýně se jim to podařilo. 

Milan Doleček: Nabídli ti prodloužení smlouvy?

Přemysl Panuška: Samozřejmě jsme o tom už mluvili. Jednání jsme odkládali na období po olympiádě. Na závěrečné slavnostní večeři mi řekli, že pro mě mají nabídku. Ještě jsem ji neviděl a musím to zvážit i z rodinných důvodů. Mám tam ovšem velmi solidní pozici. Odvedl jsem práci, která je dobře hodnocená. V jakou konkrétní nabídku to vyústí, ale nevím. Konzultovali však se mnou přijetí dalšího zahraničního trenéra.

Milan Doleček: Neblbni!

Přemysl Panuška: No, jde asi o velký průlom! Nerad bych zatím říkal, o koho konkrétně jde. Nevím, jak daleko pokročilo jednání. Je to velmi úspěšný trenér a není ze západní Evropy.

Je to Rus?

Přemysl Panuška: To určitě ne (směje se)! Tahle problematika je příliš žhavá a v Německu velmi diskutovaná. K něčemu takovému by se určitě neodhodlali. Mám dojem, že i moje práce přispěla k tomu, že si řekli – tohle je v zásadě v německém veslování možné. Trenér z ciziny je schopný nám něco pozitivního přinést.

Takže Němci provádějí špionáž pomocí angažmá zahraničních trenérů?

Přemysl Panuška: V dnešní době není problém zjistit, co trénuje třeba Mahé Drysdale. Zrovna tak asi není problém zjistit, jak trénuje Ondřej Synek.

Milan Doleček: Ano, víme, jak trénuje Mahé. On už na tom skifu netráví tolik kilometrů jako dřív. Jezdí hodně na kole. Má dost rozhašená záda a nemůže tolik veslovat. Velkou část jeho tréninku tvoří cyklistika.

Přemysl Panuška: Z duše mi mluví příklad cyklistů Jardy Kulhavého a Ondřeje Cinka. Myslím si, že extenzívní model přípravy, který se uplatňuje v Německu, je k dosažení sportovní formy jistější. Prostě větší tutovka! Když sportovec formu vyloženě ladí na jeden závod jako vrchol a většinu přípravného období tráví v nižších intenzitách, tak mu spíš vyjde sportovní forma. Stoprocentní metoda však samozřejmě neexistuje, ale je to jistější. A možná se to ukázalo na příkladu Jardy Kulhavého.

Ve hře je však taky přirozenost konkrétních sportovců. Někteří velké objemy prostě psychicky nezvládají a takový trénink je ubíjí. Pasovat na ně přípravu, která jim bytostně nesedí, může být „zabiják“ jejich výkonnosti. Německý model tréninku by možná Ondru Synka utloukl…

Přemysl Panuška: Vždyť jsem se s tím jako ústřední trenér smířil (směje se).

Milan Doleček: Víte co? Mám teď ideální příležitost dokázat, jestli je můj trénink vhodný jen pro Ondřeje Synka, nebo má naopak všeobecnou platnost. Do přípravy jsem před olympiádou dostal ještě  dvojku Helešic – Podrazil (v Riu vítězové malého finále – pozn. red.). Aplikoval jsem na ně úplně stejný trénink jako na Ondru. Jaro ještě absolvovali pod jiným trenérem. Uvidíme příští rok, jestli  se výkonnostně posunou dopředu, nebo zůstanou stát na místě. Pak budeme moct říct, že Synek je opravdu výjimka a potřebuje svůj speciální trénink odlišný od všech ostatních veslařů. Pokud se kluci dokonce zhorší, pak budeme moct říct, že by možná potřebovali najet víc kilometrů v nižších intenzitách a můj trénink jim nesvědčí. Jestli se však zrychlí a budou lepší, tak je moje cesta taky dobrá (směje se).

Jak vidíte budoucnost českého veslování? Dnes jeho úspěchy stojí na výkonnosti individualit, ale v minulosti dokázalo získávat úspěchy i ve velkých disciplínách...

Milan Doleček: Přichází nový ústřední trenér, je to Angličan Simon Cox. Zpočátku jsem byl k tomuto angažmá skeptický, protože jsem nevěděl, co má za sebou. Nicméně jsem slyšel, že na nohy postavil švýcarské veslování. Doufám, že do toho českého vnese řád a pořádek, ale jakmile to pojmeme po česku, tedy že ho nebudeme respektovat a každý si bude dělat, co chce... V této souvislosti je třeba říct, že já si skutečně můžu dělat takzvaně co chci. Dostal jsem v případě přípravy Ondry Synka plnou důvěru a volnou ruku. Nový ústřední trenér by měl zorganizovat naše veslování už od mladších kategorií, tedy juniorů a třiadvacítky. Pokud se to ovšem nepřipraví dobře vzhledem k oddílům, obávám se, že to budou vyhozené peníze. Pokud má něco měnit v mládežnických kategoriích, už sahá do vosího hnízda. Z každého oddílu na něho vyskočí vynikající odborník, který přece nejlíp ví, jak se to má dělat a pošle ho někam... Máme u nás více jak třicet oddílů. Téměř ve všech existují sportovní centra mládeže. Máme tam vynikající dva tři závodníky a k nim máme samozřejmě vynikajícího odborníka – trenéra. Jsme prostě velmoc, akorát výsledky jaksi nejsou vidět. Naštěstí reputaci veslování trochu zachránili junioři na mistrovství světa, ale třiadvacítka je smutný obrázek toho, jak se to tady dělá. Blbě! Rozplizli jsme to na oddíly a SCM je spíš sociální program a nikoli program zaměřený na vrcholový sport. Prostě špatně. Neexistují střediska. Němci sice taky mají oddíly, ale kvalitní závodníky zvou na společná soustředění a tam si vytvářejí v tréninku potřebnou konkurenci. Jakmile je člověk v oddíle sám, ustrne na tom, že je doma nejlepší. A už se nedostane výš. Další věc je, že skoro nikdo nechce dělat trenéra. Změně docela fandím a jsem rád, že přichází někdo nový a nezatížený poměry a zkusí udělat pořádek. Nevím, jak to vidí Přemek zvenčí. Jako ústřední trenér se v tom pohyboval dost dlouho.

Přemysl Panuška: Milan má zkušeností samozřejmě moc. Odhad, co by se mělo při příchodu zahraničního trenéra udělat, je podle mě správný. Spousta trenérů bude muset najednou respektovat názor ústředního trenéra. Proč ne? Vždyť je to člověk, který něco dokázal a který o veslování ví mnohem víc než my tady doma. Proč bych neměl být pokorný a proč bych neměl respektovat jeho názory!? A proč bych s ním neměl spolupracovat a plnit jeho tréninkový program? V Německu taky musím respektovat tréninkový program, který načrtne hlavní trenér. A není to tak, že sednu do člunu a jen odjedu se závodníky dvacet kilometrů. Během tréninku do něho musím vložit svojí invenci a denně musím dělat více nebo méně složitá rozhodnutí. Musím reagovat na aktuální situaci a případně něco pružně v tréninku změnit. Jde o to sledovat stav únavy závodníků a od toho se odvíjí další příprava. V Německu je klíčová konkurence a testování. Sledování závodníků je tak systematické a tvrdé, že bez náročného tréninku nikdo neuspěje. Taková situace musí nastat i tady. Jiná cesta nevede. Možná to lidi nechtějí moc slyšet, protože to obnáší strašně úsilí, práce a energie. 

Milan Doleček: U nás něco takového lidi nechtějí slyšet.

Přemysl Panuška: V dnešní době jiná než náročná cesta už v žádném sportu k úspěchu nevede.

Jde možná také o finanční prostředky...

Milan Doleček: Jde hlavně o dobrou vůli.

Přemysl Panuška: Nebojím se o nedostatek peněz na sport, když bude dobrá vůle. Když bude odhodlání k tomu hodně tvrdě pracovat. 

Milan Doleček: Docela se na to těším. Když přišel Sergej Kruťakov, a přestože ho ustavili do funkce na můj úkor, ale to mi bylo jedno, Ondra dál chtěl, abych s ním trénoval. Chtěl jsem tehdy vědět, co bude dělat jinak a co se z jeho modelu přípravy dá použít. Potom přišel finský trenér Veikko Sinisalo. Taky jsem neřval, že je to blbec a co tady dělá. Čekal jsem, abych viděl, jak trénuje a jaký z toho bude výstup. Od Sergeje jsem si toho moc nevzal, ale od Fina třeba ano. Především důležitost jezdit i nižší intenzity. Aby příprava nestála jen na tom, že se ráno odjede intenzívní trénink a odpoledne se profláká. Je jasné, že je třeba vybudovat fundament, na který se pak nastaví intenzita. Ale taky nic dalšího světoborného jsem se od něho nedozvěděl. Třeba ta pečlivá práce, kdy se rozškatulkuje jeden milimol a dva, tři a čtyři milimoly a tepy ke každému závodníkovi a dělat z toho křivky a tabulky... to se mi zdá nesmyslné. Je to až příliš podrobné a k ničemu to nevedlo. Ale čekám na to, s čím přijde tenhle, protože Simon Cox má za sebou dobré výsledky. Švýcary zvednul. Z nuly začali dobře závodit. 

Přemysl Panuška: Myslím si, že je v té situaci třeba se orientovat optimisticky a neříkat předem, že nám změna nepomůže. Vidím to jako jedinou možnost, jak spoustu věcí můžeme změnit a hodně jich po změně volá. Přichází člověk, který má za sebou úspěšnou trenérskou minulost. Trenéři, kteří nemají tolik zkušeností, by ho měli plně respektovat.

(Text Manfred Strnad)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Trenérský duel: Česko vs. Německo / Doleček vs. Panuška

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352