Co vlastně chutná nejlepším mužům z dlouhé dráhy?

Čtveřici mistrů republiky na dlouhé dráze z Dukly Prahy (oba skify a dvojka) doplnila posádka lehkovážné dvojky z brněnského ČVK Karel Zadák, Milan Viktora. Jaká vzdálenost vítězům víc chutná a jaký měli při šestikilometrovém závodě přehled o soupeřích?

Ondřej Vetešník: „I když preferuji šestikilák (protože na dvoukiláku musím jet hodně intenzivně), závod mi nesedl. Zkoušel jsem nová vesla a bylo to dost tvrdé. Bohužel na mě nikdo na mezičasech ani nekřikl, takže jsem neměl moc přehled. A podle toho, co jsem si chytal sám, jsem měl chvílemi strach o výsledek, protože mí soupeři byli dobře připraveni.“

Michal Plocek: „Šestikilák mám rád. Na rozdíl od dvoukiláku si totiž těch dvacet minut jízdy můžu opravdu vychutnat. O průběhu závodu jsem měl dokonalý přehled díky taťkovi, který mi hlásil mezičasy.“

Matyáš Klang: „Při tréninku jsme nabourali do břehu a máme poněkud rozbitou loď. Naštěstí na výsledku se to neprojevilo. Zatím se nám daří víc šestikilák než dvoukilák, i když je to větší zabíračka. Když se jezdí na třicetisekundové rozestupy, je kontakt se soupeři přece jenom větší, než když se startovalo po minutě.“

Jan Pilc: „Podle budíku si pohlídám loď před námi i za námi a vím, jak na tom jsou. Když za sebou startují přibližně rovnocenné posádky a není to tak, že by po favoritovi jel outsider, je to v pohodě.“

Karel Zadák: „Jelo se nám krásně, chutná nám všechno. Když máme největší soupeře před sebou, vidíme na ně a mezičasy jsou taky v pohodě, tak žádný problém.“

Milan Viktora: „Nám je vcelku jedno, na jakou vzdálenost jedeme. Karel je jako bývalý triatlonista vytrvalostní typ, takže šestikilák nám sedí taky výborně.“