Mirka Knapková: Na dlouhých tratích jsem závodila i s kluky

Zhruba týden po návratu z Austrálie, kde zajela čtvrté místo ve Světovém poháru, zvítězila Mirka Knapková (VK Slavia Praha) na domácím šampionátu na dlouhé dráze v Hoříně. Po závodě jsme ji vyzpovídali, jestli se už plně aklimatizovala a jak se vůbec na šestikilometrové trati cítila.

Jak probíhá aklimatizace na středoevropské podmínky?

Probíhá, probíhá... Myslela jsem si, že na Hořín už budu úplně v pohodě, ale ještě jsem trošičku mimo. Ono se říká, že na hodinový časový posun je potřeba den aklimatizace. Ostatně podobně jsou na tom holky, které byly v Austrálii se mnou. Úplně dobře jsem se necítila ani před závodem, ani na dráze, ale jsem strašně ráda, že se mi podařilo vyhrát.

Chutná vám víc šestikilák, nebo dvoukilák?

Když jsem začínala veslovat, měla jsem raději dlouhé tratě. Nikdy jsem neměla extra sílu, ale na distančních závodech jsem mohla využít svoje vytrvalostní schopnosti a závodit i s kluky. Nyní se v souvislosti s tím, že se snažím uspět na dvoukilometrové trati, připravuji jinak. Šest kilometrů mi už připadá hodně dlouhé.

Řešíte, zda máte kontakt se soupeři?

Je pravda, že to je úplně něco jiného. Na šestikiláku se člověk musí soustředit víc na sebe, na to, aby si dobře rozložil síly. A když přijde krize, musí se poprat jen sám se sebou, je to víc o morálce a o vůli. Na dvoukiláku má se soupeři přímý kontakt a může se vyhecovat tím, že se snaží s nimi udržet.

Jak se budete letos dál připravovat?

Na konci dubna mě čekají kontrolní závody v Račicích a hned měsíc nato mistrovství Evropy v Bělehradu. Na první kolo Světového poháru do Austrálie jsem jela také právě proto, abych si před Evropou zazávodila. Jinak moc šancí v tomhle období není. Po zimě mi totiž vždycky chvíli trvá, než se rozjedu, a zjistím si, jaké je to moje dráhové tempo. Vrcholem sezóny pak samozřejmě bude mistrovství světa na konci srpna v Amsterdamu. Mezitím absolvuji i další kola Světového poháru a nějaké mezinárodní regaty.