Obhájkyně zlata: Mám jiné hodnoty než ve dvaceti!

Stojí na trávníku olympijské vesnice, hledí na českou vlajku, poslouchá českou hymnu. Ne, nehrají ji jen pro ni jako v Londýně, patří celé výpravě, která se sešla při ceremoniálu vztyčení vlajky.

Fotografuje se pak s tenistkami, s těmi z kurtů i s těmi od stolů, vdechuje podmanivou atmosféru her. Tak tedy ještě jednou. Naposledy na olympiádě. „Na další už síly mít nebudu,“ tvrdí Mirka Topinková Knapková.

Ta letošní je její čtvrtá. A každá byla zatím úplně jiná. Rozdováděné Atény. Protrápený Peking. Bolavý i triumfální Londýn. Co pro ni přichystá Rio?

„Mísí se ve mně nervozita i natěšení,“ říká 35letá žena. „Čeho jsem chtěla dosáhnout, už jsem v kariéře dosáhla. Mám jiné životní hodnoty než ve dvaceti. Chtěla bych si to v Riu i víc užít. Ale moje zodpovědnost mi to nedovolí. Stejně budu vše brát profesionálně.“

Změnila se. Nejen příjmením. Přímočarý drajv, s nímž kdysi mířila na světové i olympijském zalto, už nemá. Její život už není jen o sportu. „Vyzrávám,“ povídá.

Přesto se v ní stále skrývá i kousek spontánní a nadšené mladé slečny z Atén 2004. Tu scénu mám před očima: 23letá Mirka Knapková za cílem aténského finále září a vykládá: „Skvělý závod, super podmínky a já zajela nejlíp v životě.“ Medailistka? Omyl. Skončila čtvrtá, za třemi matkami – třicátnicemi.

Tehdy jsem sedl a napsal, že šťastnější sportovkyni s „bramborovou“ medailí jsem nikdy neviděl.

Měla pádný důvod radovat se. Až v 19 letech se stala veslařkou, když kariéře lyžařky a atletky odzvonilo. Pět let poté letěla na hry. „Jsem neopotřebovaná,“ říkala tam.

I s odstupem tuctu let se rozzáří, když na Řecko vzpomíná: „Já tomu pořád nemohla uvěřit, že jsem na olympiádě. V Aténách se mi splnil sen. A pak se mi povedlo dojet finále jen dvě vteřiny za největšími favoritkami. Všechno bylo úžasné.“

(Více čtěte na iDNES.cz)